Na krásném trávníku - fakt pohádka - se v dresu Realu Top Praha představili pánové Smita, Hunal, Rajnoch, Gecov, Hrdlička, Štefek, Štáfek, Hampl, Noha, Nouzák, Hašek, Siegl, Salák, Šmíd, Diviš, Panzner, Záruba st. Záruba ml., Mádl Jan, Zagar, pochopitelně pan Dyk a taktéž moje maličkost. Podívat se přišel i skoro rodák a rekonvalescent Vlasta Vlášek. Já rozhodně musím poděkovat místnímu masérovi Zdeňkovi, který mi umožnil alespoň chvílemi po hřišti poskakovat stylem postřelené koroptve, když dokázal výrazně zkrotit stále velmi zlobivý lýtkový sval. Domácí fotbalisty posílil i Karel Krejčí a po ruce měl řadu šikovných kopáčů. Náš tým byl naopak oslaben, jednak mojí přítomností, druhak tím, že se velmi záhy zranil Honza Mádl. Zlé jazyky sice tvrdily ještě cosi o lehké iontové disbalanci většiny kádru, ale to jsou pochopitelně jen nepodložené fámy a ta částka taky nesouhlasí! Začalo to dobře, Real už vedl 3:0 (branky dávali kolegové Hampl, Rajnoch, Dyk), ovšem do druhého poločasu silně omlazený tým soupeře začal zlobit. Někteří i běhali!!! Fuj! Ale nakonec to po proměněném pokutovém kopu pana Štáfka skončilo 4:4. Šlo se na tradiční děkovačku a pak také na penalty. Tu rozhodující za Real Top Praha napálil pan Dyk (alternující ke konci zápasu v obou týmech) do břevna a naservíroval tak držení poháru domácím. Aby ne, když normálně čutá za vacovské béčko. Nu což. Ale nejdůležitější z celé akce bylo celkem 70.000 káčé, putujících na charitativní účely. To pak guláš i pivko po zápase chutná ještě o něco lépe...A za rok zase do Vacova!!!